Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení sdružením HO.RE.KA ČR Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení sdružením HO.RE.KA ČR
     Homepage
     Akce - Last minute!!!
     Penzion Laura***
     Naše pokoje
     Ceník ubytování
     Rezervace
     Volný čas
     Napsali o nás
     Kontakty, navigace
     Naši partneři












VOLNÝ ČAS

Pěší turistika
Umístění penzionu je ideální také pro pěší turistiku. Turistická agentura penzionu organizuje pěší výlety s průvodcem jak do okolí Českého Krumlova, tak i s výjezdem (na Dívčí kámen, Čertovu stěnu atd.)


Vyjížďky na koních
1 hodina 250 Kč; celý den od 2000.- Kč; kočár na 1 hodinu 2500.- Kč
Český Krumlov přitahuje turisty nejen svými památkami, kulturním životem, ale také čistým ovzduším a nádhernou přírodou. Také proto vzniklo v okolí města několik klubů, nabízejících návštěvníkům města romantické vyjížďky na koních. Speciálně vycvičení koně a zkušení trenéři Vám pomohou seznámit se s tímto druhem odpočinku.


Půjčování kol
Cena: za hodinu 110 Kč , za celý den 330 Kč
Na mapě jižních Čech stěží najdete úsek na němž by nebyla cyklistická stezka. Stejně jako vyjížďka na koni, tak i cykloturistika Vám umožní pokochat se krásou českých luhů a hájů, dýchat aroma květů, cítit se součástí přírody.


Půjčování loděk
lodě od 300.- kč. Projížďka na loďce po malebným zákoutím řeky Vltavy je oblíbenou zábavou turistů, kteří naše město navštíví, na takové zážitky se nezapomíná. Po celé trase budete na březích řeky potkávat pohostinné hospůdky , takže jako výbava na celodenní výlet Vám plně postačí jen fotoaparát či videokamera.


Vyhlídkové lety letadlem (pro 3 nebo 12 osob)
Cena: jedna hodina 1250 Kč.
Vyhlídkový let nad jižními Čechami Vám umožní seznámit se s krajem z ptačí perspektivy.


Seskoky padákem (společně s instruktorem)
Cena: 4900 Kč
Seskoky jsou z výšky 3 km za doprovodu zkušených instruktorů. Všechny padáky odpovídají mezinárodním bezpečnostním předpisům.


Lov ryb
Jen 20 km od města leží "české moře" - přehradní nádrž Lipno, které je ideálním místem pro milovníky rybolovu.


Lyžování a sjezdové lyžování
Jakmile napadne sníh, pak jedině výlet na lyžích Vám dá možnost pocítit a pokochat se krásou Šumavského lesa. Svahy Kramolína lákají ke sjezdu nejen sjezdaře-začátečníky, ale i profesionály, protože zde můžete najít i "černou" trasu!!!


Tenis
Ve městě jsou k dispozici tenisové kurty (čtyři na hřišti, dva v hale), které odpovídají mezinárodním standartám.


Let balónem
Let balónem : 15 000 Kč za tři hodiny


Český Krumlov
Tok řeky Vltavy byl přirozeným komunikačním vstupem do těchto oblastí. Nejstarší osídlení spadá do starší doby kamenné (paleolitu 70 000 - 50 000 let před naším letopočtem). Masovější osídlení lokality je zaznamenáno v době bronzové (1 500 let před naším letopočtem). Keltské osídlení je doloženo v mladší době železné (cca od 400 let před naším letopočtem) a slovanské osídlení je datováno od 6. století našeho letopočtu. Slované byli zastoupeni dvěma kmeny - jednalo se o Boletice a Doudleby. (Pravěké osídlení regionu Český Krumlov)
Trasy vedoucí podél řeky Vltavy se za raného středověku ustálily v obchodní stezky (Historické stezky v regionu Český Krumlov). V 9. století území patřilo patrně českému knížecímu rodu Slavníkovců. Ti byli roku 995 vyvražděni konkurenčním knížecím rodem Přemyslovců. Přemyslovci tak získali i tuto oblast. V souladu s uplatňováním principů vnitřní kolonizace a udělováním panovnických držav v léno členům panovnické družiny získávají pak od vládnoucích Přemyslovců tyto državy jejich družiníci - Vítkovci.
Původ rodu Vítkovců je podle legendy již v antickém Římě. Vítkovci byli podle tohoto podání spřízněni s římským rodem Ursini, který měl sídlit na hoře „Mons Rosarum" nedaleko města Říma. Poté, co byl v roce 546 Řím vypleněn hordami vizigótského vůdce Totily, rod opustil Řím a jeden z jeho členů jménem Vítek se ženou a potomkem putoval severním směrem přes Dunaj a nakonec se usadil v jižních Čechách. Tam založil nový rod, postupem doby získal rozlehlé državy, které pak před svou smrtí rozdělil mezi svých pět synů. Každý syn zároveň dostal do znaku pětilistou růži, která svou barvou symbolizovala jednotlivá panství.
Skutečnost se však od legendy poněkud odlišuje. Vítek nepřišel do jižních Čech v 6., nýbrž ve 12. století, a to nikoliv z italského rodu Ursini, ale z družiny českého knížete z rodu Přemyslovců. V roce 1173 je zmiňován Vítek z Prčice jako vyslanec k císaři Friedrichu Barbarossovi a roku 1179 se pak patrně usadil v jižních Čechách. O jeho vlivu svědčí i ta skutečnost, že jeho državy nepodléhaly tzv. právu odúmrti, což znamenalo, že po jeho smrti majetek nepřipadl zpět přemyslovskému knížeti. Vítek směl se svým majetkem volně disponovat, a tak ho rozdělil ve skutečnosti mezi čtyři své syny - Jindřicha z Hradce, Vítka II. staršího - předchůdce rodu pánů z Krumlova, Vítka III. mladšího - zakladatele rožmberského rodu a Vítka IV. . Mezi vítkovské državy se patrně v té době řadila nově založená sídla Nové Hrady, Rožmberk, Třeboň a Krumlov, který měl být jejich v pořadí již čtvrtým hradem. Tento významný historický okamžik je zachycen na obraze „Dělení růží", který je v současnosti součástí prohlídkové trasy zámku Český Krumlov.
Roku 1251 získal král Přemysl Otakar II. prostřednictvím sňatku s Annou Marií Babenberskou rakouské země. Přemysl Otakar II. usiloval promyšlenou kolonizační politikou zalidnit dosud spoře osídlené šumavské oblasti na česko-rakouském pomezí, a propojit tak své dosavadní državy v Čechách s nově získanými územími v Rakousku. Při těchto snahách zasahoval ovšem i do oblastí, které byly dosud výsostnou doménou rodu Vítkovců. Vytvářela se jednotlivá ohniska střetů krále s tehdy nejmocnějším šlechtickým rodem v zemi. Spory vznikaly např. ohledně založení královského města Českých Budějovic nebo o cisterciácký klášter Zlatou Korunu (založený r. 1263 Přemyslem Otakarem II.), který měl omezovat vliv rožmberského kláštera ve Vyšším Brodě (založený r. 1259 Vokem z Rožmberka). Mezi Přemyslem Otakarem II. a členy jednotlivých větví rodu Vítkovců docházelo k četným neshodám i ozbrojeným střetům, které ve svých důsledcích vedly k oslabení mocenské pozice Přemysla Otakara II.
Roku 1253 bylo poprvé zmíněno jméno Krumlova na listině moravského markraběte a rakouského a štýrského vévody Otakara, budoucího českého krále Přemysla Otakara II., ve které je mezi svědky uváděn Vítek z Krumlova (Witigo De Chrumbenowe). Město vznikalo ve dvou stavebních etapách. Jeho první část vznikala spontánně pod krumlovským hradem. Nazývala se Latrán a osídlili ji především lidé, jejichž existence byla spjata se zajišťováním hospodářského chodu hradu. K názvu a vzniku této části města se rovněž váže legenda. Hrad a město vznikly podle jejího znění v místech, kde Vítkovci rozehnali loupežnickou bandu, která zde přepadávala. A na paměť skutečnosti, že se v těch místech skrývali lotři, dostala prý tato část města název Latrán (Pověsti a legendy města Český Krumlov). Skutečnost je však mnohem prozaičtější - latus znamená latinsky postranní část a označovaly se tak usedlosti vybudované vedle hradu.
Druhá část města byla typickým příkladem osídlení založeného na „zelené louce", tzn. v místech, kde dosud žádné sídliště nestálo. Tím byla umožněna dispozice města ve tvaru typického kolonizačního půdorysu s kvadratickým náměstím v centru, z jehož rohů vybíhají ulice směřující k městským hradbám. Tato část města byla jako obchodní osada poprvé zmíněna r. 1274, kdy se připomíná její první rychtář Sipota. Již od počátků byla mezi obyvatelstvem zastoupena jak česká, tak i německá národnost, sporadicky se vyskytovali i Italové. První písemné zmínky o skutečném městě pocházejí již z roku 1309 z listiny Jindřicha I. z Rožmberka.
Roku 1302 vymřela krumlovská větev Vítkovců a jejich državy by bývaly měly podle práva odúmrti připadnout králi. Krumlovské panství v té době tvořila již poměrně rozvětvená síť hradů a poddanských městeček, které byly zdroji četných šlechtických příjmů. Člen další vlivné větve rodu Vítkovců, Jindřich z Rožmberka, si však na králi Václavu II. vymohl porušení práva odúmrti a převedení krumlovských panství do držení Rožmberků. Ti také posléze učinili Krumlov hlavním sídlem svého rodu.
Město i hrad za vlády rodu Rožmberků zaznamenaly největší rozkvět. Rozvíjela se řemesla a obchod, stavěly se honosné měšťanské domy, město bylo nadáno nejrůznějšími právy, jako právem mílovým, várečným, trhovým. Byly vystavěny masné krámy, pivovary, dvakrát ročně se konal jarmark. K roku 1376 čítalo město 96 domů.
Petr I. z Rožmberka byl významnou osobností, která dala městu tvářnost ve 14. století. Byl vychován v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě a tato výchova formovala i další vývoj jeho osobnosti. Za jeho vlády byl zaznamenán značný rozmach rožmberského panství. Petr se stal prvním mužem soudobé politiky a zároveň nejbohatším šlechticem země. V Krumlově založil kostel sv. Víta (kostel sv. Víta ve městě Český Krumlov), špitál s kostelem sv. Jošta (kostel sv. Jošta ve městě Český Krumlov) na Latránu, povolal do města klarisky a františkány a na hradě nechal vystavět kapli sv. Jiří. Dosáhl na žádost u krále Jana Lucemburského povolání Židů do města. Židům byla vyhrazena zvláštní ulice a starali se především o správu rožmberských financí ve funkci komořích. Ve všech aspektech se Petr snažil vyrovnat lesku královského dvora, dokonce se oženil s vdovou po zavražděném králi Václavu III. Violou Těšínskou. I Petrovi synové působili v královských službách, jeho nejstarší syn Jindřich padl roku 1346 po boku Jana Lucemburského v bitvě stoleté války u Kresčaku.
Patnáctému století dala v Krumlově výraz především osobnost Oldřicha II. z Rožmberka. Za jeho vlády došlo k maximálnímu územnímu rozmachu panství, především v souvislosti s jeho obratnou politikou v období husitských válek. Oldřich byl zprvu podporovatelem husitského hnutí, především co se týkalo sekularizace církevních majteků. Při nich se značně obohatil, mj. i pozemkovými zisky v neprospěch cisterciáckého kláštera Zlaté Koruny či Milevska. Po utišení husitských bouří konvertoval opět na stranu katolické církve a jeho dvůr v Krumlově se stal útočištěm katolické inteligence a umělců vypuzených z Prahy. Jeho dvůr se stal politickým centrem a oporou papežské rekatolizace a zároveň sdružoval osobnosti umožňující postupnou recepci myšlenek humanismu a renesance v českém prostředí.


Ve dvacátých letech 15. století byl rovněž obměněn způsob městské správy - do jejího čela byl postaven purkmistr, který stál v čele dvanáctičlenné „městské rady" - konšelů. Konšelé se vždy po měsíci ve funkci purkmistra střídali. Vedle purkmistra a konšelů byl důležitou osobou i městský rychtář, který vykonával policejní a soudní pravomoc. Společně s městskou čili velkou radou působila ještě tzv. malá rada jejíž členové se nazývali městskými staršími. Latrán měl samostatného rychtáře a své vlastní zastoupení v městské radě. Na správě města se podíleli pouze zámožnější měšťané jako řezníci, sladovníci a soukeníci. Chudší měšťané přístup k funkcím v městské radě zpravidla neměli. Konšelé v městské radě museli být schvalováni rožmberskou vrchností.
V poslední třetině 15. století dostalo město povolení ke konání pravidelných týdenních a výročních trhů. Trhy se konaly pravidelně každý týden v pondělí; výroční pak začínaly vždy v neděli před svatým Havlem a trvaly 8 dní. Postupně byly městu panovníky povoleny čtyři výroční trhy, dále pak trh koňský a dobytčí. Krumlovští obchodovali s městy v Čechách a v Horním Rakousku. V tomto období se v Krumlově datují rovněž počátky těžby stříbra, jež byla podporována vrchností i městskou správou, a město se dokonce po určitou dobu nazývalo svobodným horním městem (Historie dolování ve městě Český Krumlov).
Šestnácté století bylo dobou vlády posledních Rožmberků, kteří se nicméně maximální měrou podíleli na vytvoření dnešní tvářnosti města i jeho okolí. Renesanční kavalír Vilém z Rožmberka, nejvýraznější šlechtická osobnost soudobé politiky a kultury, byl především iniciátorem přestaveb městských domů i zámku do renesanční podoby. Dne 14. 8. 1555 spojil Vilém dosud samostatné městské části - Latrán a Staré město - v jeden celek, aby tak zabránil neustálým četným sporům o jednotlivá privilegia. Latrán měl do té doby prakticky postavení samostatné správní jednotky a docházelo k četným sporům mezi jeho obyvateli a obyvateli druhé části města, zejména o právo vaření bílého pšeničného piva, jež bylo v té době velice žádaným, a tudíž i výnosným produktem. Další problémy s sebou přinášelo zejména placení příspěvků na vydržování fary, kostela, mostů, obecního pastýře a posla.
Petr Vok z Rožmberka, poslední člen rodu, byl v důsledku svého zadlužení donucen postoupit roku 1601 Krumlov císaři Rudolfovi II. Habsburskému, který sem na krátkou dobu dal umístit svého levobočka dona Julia d'Austria. V lednu 1611 město čelilo náporu pasovských vojsk, za třicetileté války bylo obsazeno císařskými vojsky a roku 1648 došlo ke vpádu Švédů. Třicetiletá válka přinesla městu také novou vrchnost, císař Ferdinand II. Habsburský jej roku 1622 udělil štýrskému rodu Eggenberků za to, že ho v průběhu třicetileté války finančně podporovali. Eggenberkové měli Český Krumlov v držení po tři generace. Až ve své třetí generaci, v osobnosti Jana Kristiána I. z Eggenberku, tento rod výrazněji ovlivnil vzhled města i zámku velkorysou stavební činností a bohatým kulturně společenským děním.
Rod Eggenberků vymřel počátkem 18. století a roku 1719 nastupují na Krumlov jejich dědicové - Schwarzenberkové. Za vlády Josefa Adama ze Schwarzenberku Český Krumlov potřetí překročil pomyslné hranice provincionality a úrovní svého stavebního dění, kulturního a společenského života se zařadil na úroveň předních šlechtických sídel ve střední Evropě. Vzorem pro budování šlechtického dvora a standardu životního stylu byla samotná císařská rezidence ve Vídni. V 19. století Český Krumlov ztratil svůj charakter šlechtické rezidence a město nebylo ani tehdy průmyslovým centrem. To jsou důvody, proč si město uchovalo svůj renesančně barokní charakter a mladší stavební zásahy se ho dotkly pouze v nepodstatné míře.
V polovině 19. století čítalo město na 5 000 obyvatel. Byl zde ubytován prapor pěšího vojska, působily zde dvě obecně vzdělávací školy, hudební škola a tzv. pracovní škola, kde se pečovalo o vzdělání dětí, jejichž rodiče zemřeli, anebo se o své děti nestarali. Ve městě fungovaly dva pivovary (knížecí a městský), dvě papírny, tři mlýny, přádelna lnu a továrna na sukno. Rovněž architektonická tvář města zaznamenala v 19. století mnohé změny. Byly zrušeny městské hradby, a až na jednu (Budějovickou), i všechny městské brány (Historie bran a opevnění města Český Krumlov). Poblíž zámecké zahrady byly v závěru 19. století otevřeny tuhové doly, provoz zahájila továrna na lišty a rámečky a nový papírenský závod ve Větřní. (Historie hospodářství ve městě Český Krumlov)
Již v 19. století jsou zaznamenány občasné národnostní třenice mezi českým a německým obyvatelstvem. Po vyhlášení Československé republiky roku 1918 reagovala německá část obyvatelstva vyhlášením samostatné šumavské župy

Böhmerwaldgau, která měla být součástí nového rakouského státu. Toto hnutí bylo vojensky potlačeno a Krumlov byl 28.11.1918 obsazen českou brannou mocí. Výnosem ministerstva vnitra z 30.4.1920 byl dosavadní název města Krumlov nahrazen názvem Český Krumlov, který byl uváděn již v roce 1439. Za druhé světové války neprobíhaly v Krumlově žádné výrazné boje, nedošlo ani k bombardování. Krumlov byl v roce 1945 osvobozen americkými vojsky a po osvobození došlo k odsunu obyvatelstva německé národnosti.
Od poloviny 60. let 20. století je věnována péče o uchování památkové hodnoty města Český Krumlov (r. 1963 vyhlášena městská památková rezervace), které je dnes zařazeno do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (od r. 1992).

Zdroj informace:
www.ckrumlov.cz
Orlík nad Vltavou
Hrad, původně královský (první písemné zmínky z roku 1253), přešel do rukou české šlechty za panování Karla IV. Od té doby se na hradě vystřídala celá řada šlechtických rodů (např. Zmrzlíci ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové). V průběhu staletí byl hrad postupně přestavován a zvyšován. Poslední přestavba byla realizována Schwarzenbergy v polovině 19. stol. v stylu novogotickém. Roku 1948 hrad a panství znárodněno, 1942 v rámci restitucí navráceno Karlu VII. Schwarzenbergovi.
Zdroj informace: www.pruvodce.com
Ohrada
Tento velký lovecký zámek si nechal postavit podle projektu pražského stavitele P. I. Bayera kníže Adam František Schwarzenberg. Práce byly započaty roku 1708 a celkově dokončeny v roce 1722.
Stávající myslivecká expozice zahrnuje hlavní druhy pernaté a srstnaté zvěře, jejich lov a chov, preparáty zvířat, unikátní sbírky trofejí a loveckých zbraní. Rovněž jsou k vidění četné exponáty z oborů lesnictví a rybářství. Vedle zámku je zoologická zahrada.
Výsledný dojem z návštěv zámku: výborný.
Důstojný barokní zámek, snadno přístupný. Prohlídka je samostatná. Interiérům dominuje velikostí hlavní sál, ve kterém je známý kruhový koberec z liščích kůží a nábytek, jehož kostru tvoří jelení parohy, umně spojené a zdobené. Rozhodně doporučuji návštěvu Ohrady rodinám se školáky a všem lidem, kteří by rádi zmenšili mezery ve svých přírodovědných znalostech.
duben: úterý - pátek 9.00 - 15.00, sobota - neděle 9.00 - 16.30
květen: denně kromě pondělí 9.00 - 17.30
červen - srpen: denně 9.00 - 18.30
září: denně kromě pondělí 9.00 - 17.30
říjen: úterý - pátek 9.00 - 15.00, sobota - neděle 9.00 - 16.30
Jindy pouze po předchozí dohodě.
Zdroj informace: www.zamky-hrady.cz
Nové Hrady

Před založením Nových Hradů se nacházel v těchto končinách pouze neprostupný pohraniční prales, spadající do vitorazského panství. Nové Hrady vznikly jako strážní hrad s přilehlou osadou na vitorazské stezce, vedoucí původně z Doudleb přes Trhové Sviny a Žár do rakouské Weitry. První písemná zmínka o Nových Hradech pochází z listiny datované 21. května 1279, kde je mezi svědky uveden také Hogyrius de Gretzen, neboli Ojíř z Nového hradu, příslušník rozvětveného rodu Vítkovců. Počátkem 14. století patřily však Nové Hrady pánům z Landštejna. Za vlády Viléma z Landštejna došlo roku 1339 k důležitému doměření a potvrzení do té doby sporných zemských hranic mezi panstvím Nové Hrady na české straně a panstvím Weitra na straně rakouské. Roku 1359 prodal Vítek z Landštejna novohradské panství bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka za 7.093 kop a 63 grošů. Jako dobří hospodáři rozšiřovali Rožmberkové novohradské panství přikupováním okolních vesnic a řadu nových osad sami založili. Pečovali i o hrad a přilehlé město. V roce 1368 obdrželo město Nové Hrady městská práva a ve stejné době bylo město i hrad již opevněno hradbami s hlubokým příkopem a dvěma branami s padacími mosty.

Za Oldřicha I. z Rožmberka, který rád a často na Nových Hradech pobýval, bylo k novohradskému panství přikoupeno i panství velešínské. Roku 1425 však byly Nové Hrady obleženy husity pod vedením táborského hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic a po krátkém obléhání bylo město i hrad vydrancováno a vypáleno. Nová pohroma postihla Nové Hrady roku 1467, kdy žoldnéři Zdeňka ze Šternberka využili nepřítomnosti Jana II. z Rožmberka na panství a hrad i celé město znovu vypálili.

Těžce postižené panství se po smrti Jana z Rožmberka dostalo do zástavního držení nejdříve Ulricha z Grafenecku a posléze krále Matyáše Korvína, který nakonec po zaplacení zástavní sumy vydal novohradské panství opět Rožmberkům. Za Voka II. a Petra IV. z Rožmberka byly hrad i město rychle obnovovány. Král Vladislav II. Jagellonský udělil městu právo konat týdenní trh a dva výroční trhy, ustanovil, že míli od města nesmí nikdo vařit a čepovat pivo a nakonec propustil Novohradsko z královského manství, ve kterém byly Nové Hrady již od dob Jana Lucemburského.

Za vlády Viléma z Rožmberka, který na Nových Hradech pobýval po sňatku s Žofií Braniborskou, byly na hradě prováděny stavební opravy. Přesto Nové Hrady byly znovu postiženy pohromami. Roku 1573 uhodil do velké věže na nádvoří hradu blesk. Výbuch střelného prachu, uloženého ve věži, způsobil její zřícení a poškodil i ostatní budovy natolik, že celé jedno křídlo bylo nutné strhnout a hrad se stal pro panstvo neobyvatelným. Zbývající provizorně opravené budovy byly znovu vážně poškozeny zemětřesením roku 1590. Teprve za posledního rožmberského vladaře Petra Voka byl hrad pod dohledem stavitele Antonia Canevaleho důkladně opraven a zpevněn. Smrtí Petra Voka z Rožmberka roku 1611 vymřel slavný český rod, který držel Nové Hrady po více jak 250 let.

Na základě dědických dohod přešly Nové Hrady spolu s dalším rožmberským majetkem na Jana Jiřího ze Švamberka. Jeho syn, Petr ze Švamberka, se přiklonil na stranu stavovských vzbouřenců. Nové Hrady byly proto několikrát obléhány císařskými vojsky. 24. června 1619 se po celonočním boji 300členná stavovská posádka vzdala císařskému vojsku v počtu 17.000 Valonů pod velením Karla Bonaventury hraběte Buquoye. Švamberský majetek byl císařem zabaven a 6. února 1620 věnoval Ferdinand II. za prokázané služby a jako náhradu za vynaložené válečné náklady svému generalissimovi nejen Nové Hrady, ale i panství Rožmberk, Libějovice, tvrze Žumberk, Chvalkov a Cuknštejn.

Karel Bonaventura Buquoy si však nového majetku příliš neužil. Již 10. července 1621 padl při obléhání Nových Zámků a dědictví spravovala pro svého nezletilého syna Karla Alberta generálova vdova Marie Magdalena z Biglia. Dlouho spravovala buquoyský majetek prostřednictvím najatých správců bratrů van Stratenů a sama zůstávala se synem na svých bruselských panstvích. Teprve poté, co vyšly najevo katastrofální hospodářské výsledky van Stratenů, se do Čech přestěhovala natrvalo. Hrad její nároky na bydlení nesplňoval a proto dala v letech 1634 až 1635 postavit na náměstí v Nových Hradech novou panskou rezidenci. Buquoyové na Nových Hradech trvale žili do roku 1945.

Hrad v Nových Hradech sloužil jako správní středisko novohradského panství od roku 1620, kdy Nové Hrady získali Buquoyové. V jeho zdech byly zřízeny byty panských úřadníků, roku 1808 se zde narodil budoucí vynikající diagnostik a primář všeobecné nemocnice v Praze a ve Vídni doktor Jan Oppolzer. Na jeho paměť byla do průčelí budovy, ve které se narodil, zasazena roku 1872 pamětní deska.

V roce 1794 bylo dostavěno druhé patro městské obranné věže a do věžních místností byl přesunut rodový archiv. V prvním patře věže vznikla jako součást archivu i síň, ve které byly v duchu romantismu soustředěny osobní předměty císařského generála Karla Bonaventury Buquoye.

1. května 1947 přešel hrad do zatímního majetku NKK, která zamýšlela hrad zpřístupnit. V srpnu 1948 byl však objekt předán do správy Ministerstva zemědělství a započaly opravy střech, komínů atd. Od roku 1950 měl hrad zde trvale sídlícího kastelána, který na hrad dohlížel. Prostory bývalého buquoyského archivu a muzea převzal státní archiv, který v roce 1956 převezl archivní materiál do Třeboně.

Ve správě Okresního úřadu v Českých Budějovicích prošel hrad rozsáhlou rekonstrukcí, ukončenou v roce 2000. Od 1. 1. 2002 je hrad ve správě Státního památkového ústavu v Č. Budějovicích.
Zdroj informace: www.pruvodce.com
Landštejn
Hrad Landštejn, jak již napovídá název, byl pomezní pevností na neklidné českorakouské hranici a střežil zemskou stezku do Vitorazska. Podle staršího názoru byli jeho staviteli rakouské rody hrabat z Raabsu a Zöbingu, Nejnovější archeologické výzkumy této lokality však nepochybně prokázaly, že starší rakouský hrad byl situován v dnešní vesnici Pomezí naproti Landštejnu a zachovala se z něj dodnes část románského kostela.

Landštejn jako královský hrad spadal pod správu moravských Přemyslovců. Kdy a jak získali hrad a panství Vítkovci není známo. Víme však, že asi od roku 1259 byl pánem Landštejna Oldřich, pocházející nejspíše z třeboňské větve Vítkovců, po něm Sezema a Vítek, syn Ojíře z Lomnice.

Vítkovci, píšící se podle hradu jako páni z Landštejna, si získávali osobní statečností stále větší politický vliv. Vítek z Landštejna (+ 1312) se vyznamenal při obraně města Znojma a mimořádnou statečnost projevil v zápase s míšeňskou posádkou Pražského hradu za krále Jindřicha Korutanského, kdy stranil Elišce Přemyslovně.

Za Viléma z Landštejna (+ 1356) obnášelo landštejnské panství mimo hradu a Nové Bystřice ještě Třeboň, Lomnici a Nové Hrady. Po počátečních neshodách přijal Vilém z Landštejna roku 1317 lenní závazek a stal se rádcem krále Jana Lucemburského. Přátelství si udržel i s jeho synem Karlem IV., který se stal Vilémovým zastáncem v krvavém sporu s bojovným příbuzným Jindřichem z Hradce. Z Vilémových šesti synů zdědil Landštejn Litold, který však zemřel bez dětí a hrad připadl královské koruně.

Roku 1381 získal landštejnské panství od krále Václava IV. Konrád Krajíř z Krajku, který zastával úřad nejvyššího hofmistra. Jmenování zemským hejtmanem v Korutanech v roce 1385 odvedlo Konráda od pražského dvora, jeho synové však v Čechách zůstali. Landštejn zdědil Lipolt a jeho syn Wolfgang pak hrad rozšířil a velmi nákladně přestavěl v pozdněgotickém slohu.

Krajířové vládli Landštejnu téměř dvě století a jejich panování bylo poznamenáno velkým stavebním ruchem. Za tu dobu podstatně zesílili opevnění a vybudovali kolem pětiúhlého nádvoří výstavné renesanční paláce. Stavební činnost Krajíře však vyčerpala natolik, že po smrti Zdeňka II. prodala roku 1579 jeho dcera Anna, provdaná Roupovská, hrad i panství Rakušanu Štěpánovi z Eicinku. Vzápětí však hrad koupil jihlavský měšťan David Neumaier. Davidův syn Gottfried se postavil na stranu odbojných stavů a po jejich porážce na Bílé hoře mu byl majetek konfiskován. Panství pak rychle měnilo majitele.

V roce 1621 se zde vystřídali Baltazar Marradas a Kristián Hübner, následujícího roku byl hrad prodán slavatovskému hejtmanovi Jakubu Keclovi z Rottendorfu, v dalším roce se Landštejn dostal do držení bratřím Maxmiliánovi a Ferdinandovi Mohrům z Leichteneggu. Od roku 1639 vlastnil panství Jakub Khuen z Belasy, v roce 1668 převzal vládu Humprecht Jan Černín z Chudenic a jeho syn Tomáš Zacheus. Roku 1685 koupil panství císařský generál Ferdinand Arnošt z Herbersteina. Landštejn, okleštěný o okolní vesnice, vydržel v majetku tohoto rodu až do roku 1816, kdy smrtí hraběte Josefa rod vymřel. To však byl hrad od roku 1771, kdy po úderu blesku do jedné z věží zcela vyhořel, pustý a sloužil jen jako sýpka. Zřícenina poskytovala stavební materiál širokému okolí. Dlouhý spor o dědictví po hraběti Josefu z Herbersteina skončil roku 1846, kdy panství zdědil baron Ferdinand Sternbach, v jehož rodu zůstala zřícenina hradu až do roku 1945.

Dnešní Landštejn je jednou z nejzachovalejších ukázek středověkého fortifikačního systému. Nejstarší románská část hradu s palácem vestavěným mezi dvě obranné věže je v Čechách ojedinělá. Pozdější dostavba gotického opevnění s obytnou věží donjonem rozšířila hrad o další nádvoří. Vznosný čtyřpatrový palác Krajířů z Krajku s renesančním opevněním a barokní dělostřelecké bašty pak uzavírají průřez stavebními styly čtyř vývojových etap. Návštěvníci se mohou po areálu hradu volně procházet nebo sledovat stavební vývoj hradu z přístupné vyhlídkové věže.
Zdroj informace: www.pruvodce.com
Kratochvíle
První písemné zmínky o předchůdci dnešní Kratochvíle - tvrzi a hospodářském dvoře Leptáči pocházejí z roku 1401, kdy byl majitelem tohoto zboží netolický občan Mikuláš Kugl. Netolicko tehdy patřilo do správy zlatokorunského kláštera. V roce 1569 obdržel rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan za věrné služby tvrz Leptáč s hospodářským dvorem, dal tvrz přestavět a vymalovat ji loveckými výjevy. To se tak zalíbilo Vilémovi z Rožmberka, že nabídl Krčínovi výměnou za Leptáč městečko Sedlčany. Po znovunabytí Leptáče dal Vilém tvrz rozšířit a zřídil v blízkosti tvrze velkou oboru na králíky.

Přestavbou Leptáče pověřil Vilém již osvědčeného rožmberského stavitele Baltazara Maggi z Arogna. Současně však připravoval výstavbu nového, velkoryse pojatého letohrádku, kde chtěl využít renesanční manýristické cítění italského stavitele.V květnu 1583 dal příkaz Jan Netolický z Turova, správce netolického panství, k založení základů pro vilu. Protože bahnitá půda neskýtala základům pevnou oporu, byly použity olšové a dubové piloty, vbíjené do mokré půdy. V létě 1585 byl založen v rohu ohradní zdi kostelík, zasvěcený Panně Marii, následujícího roku pak byl dokončen vodní příkop kolem vily.

Roku 1589 vysvětil papežský nuncius a přítel Viléma z Rožmberka Antonius Puteus právě dokončený kostelík Panny Marie. Současně se pracovalo na výzdobě vily. Malířskou výzdobou byl pověřen Georg Widman z Braunschweigu, který se osvědčil při výzdobě zámku v Telči. Widman se svými třemi pomocníky pracoval v letech 1589 a 1590 na výmalbě obou podlaží vily a z jeho dílny pravděpodobně pochází i nástropní malba v kostelíku.

Při výběru loveckých námětů vycházel Vilém z Rožmberka z grafických předloh ve své době velmi oblíbených knih Thierbuch a Jagdbuch, vzniklých výtvarnou spoluprací malíře Johanna Bocksbergera ml. a rytce Jobsta Ammana. Widman využil předloh pro komponování figurálních výjevů, jeho vlastním výtvarným přínosem je krajinářské pozadí loveckých výjevů.

Od roku 1588 působil na Kratochvíli štukatér (a Maggiho krajan) Antonio Melana. Pro štukovou výzdobu vybral stavebník jako předlohu Římské dějiny Tita Livia, které vyšly v Německu v roce 1568 a jejichž obrazový doprovod rovněž vytvořili Bocksberger ml. a Amman. Melana sám římskou historii neznal, protože výjevy libovolně pomíchal, mistrně však zvládl kompozici postav a věnoval pozornost detailům, takže jeho postavy jsou živější než původní grafické předlohy.

Roku 1592 Vilém z Rožmberka zemřel a českokrumlovské panství, jehož součástí byla i Kratochvíle, zdědil poslední vladař domu Rožmberského Petr Vok. Ten dal příkaz dokončit zahradu mezi vilou a tvrzí Leptáč. Za jeho vlády byly v oboře chováni hřebci, ale také velbloudi. Stavební práce na Kratochvíli pokračovaly až do roku 1595, kdy byla stavba letohrádku ukončena položením prejzových stříšek na ohradní zdi.

Obrovské zadlužení rožmberského majetku se snažil Petr Vok řešit prodejem okrajových částí panství. Věřitelé však vyvíjeli na vladaře tak velký tlak, že se Petr Vok rozhodl k prodeji českokrumlovského panství císaři. Rudolf II. podepsal kupní smlouvu v říjnu 1601, čímž přešla do majetku koruny i Kratochvíle.

Při vpádu vojsk pasovského arcibiskupa Leopolda byla Kratochvíle vyloupena a značně poškozena, zvěř v oboře byla zcela vybita. Roku 1622 obdržel českokrumlovské panství spolu s Kratochvílí štýrský šlechtic Jan Oldřich z Eggenbergu jako náhradu za finanční podporu, poskytnutou císaři . Kratochvíle tak získala nové panstvo, které čas od času na letohrádku pobývalo.

V roce 1719 přešla Kratochvíle spolu s krumlovským panstvím do rukou nových majitelů - Schwarzenbergů. Za knížete Josefa Adama v letech 1762 - 1764 byla snesena původní renesanční střecha a vybudována dnešní dvojitá mansardová, přičemž vzala za své lunetová římsa i půvabné "vlaské" komíny. Při přestavbě byly též vybourány podkrovní pokojíky, určené Vilémem z Rožmberka za obydlí fraucimoru.

V průběhu 19. století se několikrát na klenbách vily i kostelíka projevily statické poruchy a musely se zajišťovat klenby. Každý z těchto zásahů zhoršil již tak žalostný stav výzdoby letohrádku. Ve vile byly zřízeny úřednické byty, čímž byl dán popud k zabílení maleb a otlučení některých partií štukové výzdoby.Roku 1844 byl zrušen byt v horních prostorách vily a následujícího roku zřídil Jan Adolf II. v přízemí ústav pro sirotky schwarzenberských úředníků. Pro potřeby ústavu byla zřízena v sousedství vstupního sálu pec na chleba. V bývalé tabulnici v přízemí vlevo pak byl zřízen archiv netolického a prachatického panství.

Po první světové válce započali majitelé s restaurováním maleb, veškerá činnost na Kratochvíli však ustala po pozemkové reformě.

Renesanční zahrada:
Při projektování letohrádku Kratochvíle vycházel jeho tvůrce Baltazare Maggi z manýristického renesančního náhledu. Promyšlené vodní hospodářství, napájené ze sousedního rybníka, svědčí o realizační spoluúčasti Jakuba Krčína z Jelčan, regenta panství. Ostrov s letohrádkem sloužil jako zahrada. Na obraze J. Verleho jsou zachyceny ovocné stromy na obvodu i v prostoru zahrady mezi záhony. Verlův obraz také potvrzuje existenci kruhové nádrže ve středu zahrady, doložené nálezem zbytků dřevěného potrubí.

Vnější prostor za vodním příkopem měl tvar obdélného rámu a tvořila jej travnatá plocha protínaná nepravidelnými účelovými pěšinami. Vnitřní lem vytyčovala zeď vodního příkopu a jednořadé aleje na východní a západní straně. Vnější lem byl tvořen stěnami hospodářských budov s kaplí a ohradní zdí s nikami a sedátky. Bohatá fresková výzdoba dokládá, že šlo o prostor stejně významný jako vnitřní zahrada. Sloužil patrně jako letní jízdárna, kolbiště atd.
Zdroj informace: www.pruvodce.com

Jindřichův Hradec

Oblast Jindřichohradecká byla až do konce 12. století téměř neobydlená končina pohraničního hvozdu. Ožila teprve s nástupem Vítkovců, přivádějících sem počátkem 13. století početné kolonisty. Rozsáhlý panský hrad, vztyčující se na troskách staršího knížecího hradiště na místě dnešního Jindřichova Hradce, se stal ústředním jádrem suverénní pozemkové domény přední odnože Vítkovců - pánů z Hradce. Rod pánů z Hradce ovlivňující podstatně veškeré hospodářské, politické i kulturní dění v této oblasti až do konce 16. století. S pány z Hradce můžeme spojovat i nejstarší osídlení na severovýchod od Jindřichova Hradce, např. v okolí dnešní Červené Lhoty. Na jihu o něco málo starší rakouská kolonizace dala vzniknout románskému hrádku v Pomezí. Jako jeho mocný protipól zde někdy na přelomu 12. a 13. století vyrostl český královský hrad Landštejn, přecházející již ve 13. století do rukou jiné vítkovské větve pánů z Landštejna a ve 14. století pak do majetku původem štýrské, ale v Čechách zcela zdomácnělé šlechty Krajířů z Krajku.
Komplex budov hradu a zámku v Jindřichově Hradci je po Pražském hradu a Českém Krumlově třetím nejrozsáhlejším zámeckým areálem v České republice . V jeho zdech se po sedm staletí střídaly generace tří předních šlechtických rodů - pánů z Hradce (1220 - 1604), Slavatů (1604 - 1693)
a Černínů z Chudenic (1693 - 1945), jejichž představitelé zastávali často nejdůležitější politické funkce v zemi.
Ze stavebního hlediska představoval areál již v gotické době jeden
z nejvýstavnějších hradních celků a dodnes patří k nejhodnotnějším architektonickým komplexům v českých zemích. Jeho jednotlivé části se svojí výstavností řadí ke srovnatelným s nejvyspělejší evropskou architekturou. V některých jednotlivostech jsou zcela výjimečnými výtvarnými díly. Románsko - gotická část areálu obsahuje jedinečné stavební detaily a jednu z nejcennějších památek našeho raně gotického nástěnného malířství z roku 1338 s legendou o sv. Jiří. Z konce 15. století pochází nejzachovalejší a dosud funkční kuchyňský prostor tzv. Černá kuchyně. Jednou z nejpůvabnějších staveb evropské renesance je hudební pavilón Rondel. V českém měřítku je unikátní i renesanční tzv. Nové stavení Adama II. z Hradce s přilehlými arkádami a zčásti dochovanými původními interiéry.
Více jak desetiletá obnova hradu a zámku (jedna z nejnákladnějších rekonstrukcí památkového objektu v rámci České republiky po druhé světové válce) plně prokázala oprávněnost koncepce etapovité rehabilitace celého objektu , beroucí na zřetel specifičnost jednotlivých partií i celkovou prospěšnost této dlouhodobé akce pro život města i širšího regionu. Její realizací došlo k zachránění a téměř již k úplnému znovuoživení
v evropském kontextu unikátní památky včetně jejich vzácných interiérů
a mobiliáře, trvale atraktivních z hlediska domácího i zahraničního návštěvnického zájmu. V tomto ohledu se nejvítanějším rysem obnovy staly tři prohlídkové trasy zahrnující přízemí a první patro Nového stavení, Rondel, zahradu a gotický palác a regenerace dalších, zcela nově zpřístupněných prostor, sloužících dnes převážně ke kulturně společenským i komerčním účelům.
- Státní hrad a zámek v Jindřichově Hradci byl v roce 1996 prohlášen Národní kulturní památkou, svou rozlohou se řadí na třetí místo v České republice, obsahuje kolem 320 místností, ke vstupu do nich se používá cca 500 klíčů, v interiérech je uloženo na 7 000 uměleckých předmětů a stejný počet knih, bohatý sbírkový fond dokumentuje přes 1 000 kusů vystavených obrazů, nábytku, porcelánu a dalších uměleckých předmětů.
- Rekonstrukce podstatné části hradního a zámeckého areálu si vyžádala přes 140 mil. korun, každoročně navštíví jeho sbírky přes 80 000 návštěvníků,
- V prostorách hradu a zámku je umístěn od 15. století archiv, který shromažďuje jedinečné dokumenty pánů z Hradce, Slavatů a posledních majitelů Černínů. Hrad a zámek přešel tedy dědickou cestou vždy na dalšího majitele a stal se jedním z mála památkových objektů v Čechách, který nebyl nikdy prodán.

Zdroj informace: www.zamekjh.cz

Hluboká nad Vltavou

Město Hluboká nad Vltavou je známé především svým krásným zámkem postaveným ve stylu windsorské novogotiky. Zámek leží v nádherných zahradách uprostřed rozsáhlého anglického parku. V těsném sousedství zámku je umístěna Alšova jihočeská galerie s jedinečnou expozicí českého středověkého umění (proslulá sbírka gotických madon) a neméně atraktivním souborem děl ze století dvacátého. Alšova jihočeská galerie slouží i jako místo tradičních koncertů vážné hudby.
Monumentální romantický zámek, původně gotický hrad, byl přestavěný v první polovině 18. století barokně. Před původním hradem byl roku 1290 popraven Záviš z Falkenštejna. V 19. století byl zásadně přestavěn ve stylu anglické windsorské gotiky na reprezentační sídlo Schwarzenberků.
Impozantní zámek stojí na půdorysu nepravidelného protáhlého pětiúhelníku, zámecké budovy obklopují malé a velké nádvoří. Vstupní průčelí má vzhled trojbokého čela. Z jeho střední části vybíhá vstupní věž, úhlová nároží tvoří osmiboké věžice a věže. Zámku dominuje vysoká věž, nahoře ustupující. Pitoresknost vzhledu zámeckých staveb zvyšují různé arkýře na krakorcích, opěrné pilíře s fiálami, ochozy, cimbuří, střílny, chrliče a jiné detaily gotických forem.
Zajímavostí je i zasklená zimní zahrada, jízdárna, anglický park o rozloze 190 hektarů. Na návštěvníky zde čekají přepychově zařízené dobové interiéry s unikátními dřevořezbami a cennými sbírkami.
Mezi zámeckými areály období romantismu patří zámek Hluboká se souborem staveb a citlivě komponovanou krajinou v rámci střední Evropy na nejpřednější místo.

Zdroj informace: www.jsc.cz

Dívčí kámen

Zřícenina mohutného gotického hradu na ostrohu při ústí Kremžského potoka. Hrad Dívčí kámen byl založen Rožmberky v 2. polovině 14. století. Hrad byl bez věžě se dvěma věžovitými paláci, spojenými hradebními zdmi. Toto složení odpovídalo novému typu stavby hradů v době Karla IV. V roce 1394 zde šlechta věznila krále Václava IV.
Zdroj informace: www.ceskehory.cz
Pension Laura*** - ubytování v Českém Krumlově